Rok 2016 je rokem velkých změn, alespoň pro mne.

Nechápu, proč se nezaloží komise “plánovaní spravedlivého využití obytných prostor”. Tady to očividně pochopili a uchopili za správný konec. Nejde mi na rozum, jaká privilegia by zrovna měli mít “hypotékaři”, navíc u již splacených anuit při tak ohromném plýtvání obytného prostoru. 10m čtverečních na osobu je plně postačujících, jak už dokázali ve 30 letech progresivní plánovači lidských osudů ze státu, kde v názvu převažovalo písmenko C.

Nicméně nepropadejme panice, dávám tomu tak 2 roky, než tenhle príma nápad někoho napadne a právní přílepek z Bruselu bude přiřazen ke spravedlivým a povinným kvótám ohledně přijetí uprchlíků do této láskou a strdím oplývajícím končiny.

Zdroj kde čtení.

Měl jsem opět možnost navštívit akci, které se konala v rádoby honosné suitě tří hvězdičkového turistického amfiteátru 27 patra objektu, který se jmenuje CITY TOWER s poetickým názvem „Zvyšování konkurence výrobních podniků pomocí IT“ a bylo to jedním slovem strašné.

Neergonometrický, egomaniatický CIO jednoho státního podniku v sežvýkaném, nepadnoucím obleku z první poloviny 90. let minulého století uvedl akci a svou přednášku takovým způsobem, že pravděpodobně přestanu létat letadlem.

Kladu si otázku? Proboha, takových let a proč se pořád žvaní na téma „Kecy v kleci“, tyhle nikomu nic nepřinášející kraviny za současného povzdychání osazenstva nad obarvenou tabulkou v Excelu. Mám neblahý pocit, že vypukne zemětřesení, protože atmosféra je přesycena a okolní atmosféra vibruje napětím z negativní energie, které okolo sebe šíři nepěkné a nezáživné prezentace plné excelového entusiazmu. Reportáž se země, kde ojetý trabant se prodává za cenu nového Mercedesu.

Málokdo si uvědomuje, že současná nechuť se podílet na řešení „uprchlické krize“ bude mít v budoucnu dalekosáhlé, pro tento region dosti neradostné následky. Čísla jako 1 500 či snad 3 000 přijatých uprchlíků ve své podstatě v kontextu neznamenají vůbec nic. Znamenají ale důležitý kamínek do mozaiky vnímaní ex-východní Evropy v očích Západoevropanů. To, že tento region vnímají jako špínu Evropy, snad paradoxně dokazuje také fakt, že zatímco Německo ještě před pár lety brojilo „horem – dolem“ proti levné pracovní síle z Východu a 7-letou výjimku ohledně volného zaměstnávání cizinců z východní Evropy dodrželo do puntíku, pracovní síla, která výrazně ohrozí „low level income“ příjmové skupiny současného Německa dnes očividně nikoho tak netrápí.

Už mne opravdu moc nebaví řešit různé emotivní výlevy od lidí, kterých si vážím, ale teď s nimi prostě lidsky nesouhlasím. Lidem by se mělo pomáhat. Adresně, v určitém kontextu. Hlavně prosím diskusi nad fakty bez emotivních výlevů. Moderovanou někým, o kom jsem plně přesvědčen, že by danou roli zvládl. Jak věcně, tak i kompetenčně. Napadají mne 3 osoby, kterých si velmi vážím, a podle mého by se pro danou roli skvěle hodili. Jiří Padevět, Martin Rejman nebo Petr Koubský.

Problémem nejsou uprchlíci ze Sýrie. Problém je 130 000 obyvatel bývalého SSSR v ČR. To formuje mentalitu, obraz a chování jednotlivých skupin obyvatelstva. Stařešina, který na stará kolena našel zálibu v peticích a v nikom nevolených petičních skupinách, který dokonce odmítl referendum ohledně rozpadu státu, cítí šanci na výrazné pootočení kormidlem do chřtánu Ruského medvěda. O to se dnes hraje.