Populační pyramida Číny

Podle mého se význam Číny pořád hodně přeceňuje.  Zdá se, že směřuje k neodvratnému úpadku díky demografickým problémům, které dosahující alarmujících rozměrů. Když se k tomu přidá navýšení kapitálových nákladů na globální úrovni, které ztěžují firmám odůvodněnost nových kapitálových investic, tak Čínu rozhodně nečeká lehké a převratné období či podobná procházka růžovým sadem, jak jsme byli v uplynulých letech svědky.

Obchodní tlaky vytvářejí vazbu na přesměrování kapitálových toků, k tomu všemu přistupuje fakt, že Čína sama sebe ponořila do rigidního, sebe zalíbeného politického komunistického systému, který je zcela neschopen učinit dlouhodobé rozhodnutí nebo plány.

Tyhle faktory společně snižují motivaci pro vývoz z východoasijské oblasti směrem do Evropy a Čína má před sebou daleko větší výzvy než nějaká bývalá kolonie Taiwan. Proto mě situace okolo Číny pro následujících padesát let nechává zcela klidným. Kdo bude mít problémy jsou Rusové, ale to už je téma pro další poznámku.

IP adresy opět na scéně

Malý kurzík na téma cybersecurity, který jsem pořádal a který proběhl včera, měl vcelku zajímavý závěr. Největší zájem by o problematiku IP adres., jaký je rozdíl mezi 32 a 128bitovou adresou, proč je to důležité či kde takovou informaci najít. Ale hlavně, úplná bitva se strhla v okamžiku, kdy jsme si adresy začali počítat sami. Dva IT studentíci z ČVUT mne dokonce překvapili dotazem, proč to někde nepřednáším, když to dokážu tak jednoduše vysvětlit.  

Naprosto mne překvapilo, že o takovou triviální záležitost, jako je „subnetting IP“ adres, bude mít někdo zájem, potažmo že tomu někdo, kdo studuje IT, vlastně vůbec nerozumí. To jsou ty kalkulačky. Zmačknou tlačítko umí každý. Verifikovat výsledek málokdo. Přitom se jedná o jednu ze stěžejních záležitostí dnešního světa a protokol TCP/IP používá snad každý živý tvor.

A tak vznikne krátký video kurz na toto téma, kde všichni, kdo se zúčastňují diskusí na téma, jak funguje internet budou spraveni a budou k němu mít přístup.

10 = 2. Kdo rozumí, tak rozumí.

Johann Brokoff z Felvidék

Znalost maďarštiny, tedy hlavně jejího dialektu severních Uher (Felvidék) mne přivedla k řezbáři ze Spišské Soboty, Johannu Brokoffovi, jehož umělecká dílna za dob panování Leopolda prvního a jeho syna Josefa prvního zanechala v Praze neocenitelný otisk.

Johann Brokoff (23. června 1652  – 28. prosince 1718)

Habsburská monarchie dala tomuto Němci ze Spišské rodiny možnost bez problémů cestovat a pracovat po celé střední Evropě a dílo vycházející z této dílny dnes jezdí obdivovat prakticky celý svět. Národovecký nacionalismus je neštěstí, je jako vězení, zvláště v okamžiku, kdy ztratíte možnost komunikovat v rozšířeném jazyku se svými sousedy a zbude Vám jen vaše lokální hatmatilka, vycházející z romantických představ několika místních intelektuálů.

Cítím se jako velký konzervativní Středoevropan s kořeny po celé Podunajské monarchii (nejenom tam) a hrozně mne poslední dobou začínají rozčilovat všelijaké podivné, kdo ví kým placené kruhy, které by chtěli evropský projekt (který má samozřejmě své velké vnitřní problémy) opět rozbít a zničit. To opravdu tady opět chceme na další staletí zřídit malé, lokální, jazykové vězení?

Bij mne pane, bij

České stavy byl také pěkný spolek a zaplať evoluce za Habsburský dóm, že se dokázal postavit některým opravdu neuvěřitelným nápadům tehdejší šlechty. Co je to 230 let v historii lidstva, takže to zas není tak daleko.

Například České stavy se v roce 1790 obrací na tehdejšího císaře a krále Českého království, Leopolda II., bratra zemského reformátora Josefa II. a syna Marie Terezie se žádostí, aby například bylo obnoveno nevolnictví či zrušen toleranční patent.

Ještě zajímavější jsou zdůvodnění na Moravě, kde je požadováno, aby chybující poddaný mohl být opětně trestán holí.  Tohle by se dnes hodně politikům také líbilo.

Citace z knihy – Velké dějiny zemí Koruny České:

Žádalo se v nich například o obnovení nevolnictví či zrušení tolerančního patentu. Rovněž Moravané podali v březnu 1790 svá desideria. V nich se mimo jiné pravilo: Od doby, kdy Ferdinand II. zkrotil silou zbraní povstalce, odpadlé od víry prožívalo svaté náboženství nerušený klid a bylo skoro po půldruhého sta let v největším rozkvětu. Bylo možno doufat, že zmenší se časem počet odpadlých a že blud bude konečně zcela vyhlazen až byl r. 1781 vyhlášen toleranční patent, který dovoloval každému svobodně se přiznat k některému ze tří křesťanských náboženství.

Leopold 2, Český král a císař Svaté říše římské

Od té doby viděli jsme se sklíčeností svých srdcí, oddaných katolické víře, jak nikoliv snad šlechta a měšťané ve městech, kteří přece mají jemnější výchovu a větší znalosti, nýbrž jen nemravní a suroví sedláci na venkově jsou zvráceným výkladem bible, která je daleko povznesena nad jejich hloupý rozum, lákáni a svádění stejně surovými a zlovolnými emisary k tomu, aby opustili po otcích zděděné katolické náboženství a aby se přihlásili za členy sekt, jejichž jména, tím méně pak jejich učení ani neznali. Proto jsou stavové nuceni prosit Vaše Veličenstvo, když to jinak již není možné, aby povolilo trpění obou nekatolických náboženství nanejvýš jen podle smyslu tolerančního patentu, vyšlého r. 1781, a aby zrušilo všechny ostatní v tom roce vydané zákony a prohlášení, které neobyčejně omezují přednostní práva panujícího náboženství.

Je nesporné, že na moravský venkovský lid daleko víc působí několik ran holí, které se udělí na místě a vzápětí činu, než působí na dobře smýšlejícího jiný a daleko těžší trest. Stavové jen žádají, aby byl zrušen zákaz, že nesmějí trestat své poddané na místě ranami holí.

Korunovace na usmířenou

Rok 1741. Úmrtí římského císaře Karla VI. bylo jak zemětřesení pro země Mezihoří. Dravci se vrhli na kořist. Proti nim stojí mladá, nezkušená, dvaceti šestiletá dědička impéria, po jejímž boku stojí sice podnikavý, nicméně po stránce vojenského vůdcovství naprosto nepoužitelný manžel.

Korunovace na usmířenou

Zakrátko je dobyta Praha koalicí Bavorsko – Francouzských vojsk pod vedením bavorského kurfiřta Karla Alberta, na severu Čech řádí armádní saské sbory Augusta III. a protestanské Slezsko si celé pro sebe zabere Friedrich II. A že to nebyla žádná selanka. Rekrutující armády berou vše, co jim přijde pod ruku. Od proviantu až po děti nešťastných místních obyvatel. Děti nad 12 let jdou sloužit k trénu, mladíci do uniformy, krátký výcvik a hned s nimi na bojiště.

Díky houževnatosti a neuvěřitelné dávce štěstí dokázala mladá panovnice s velkým P. obstát a zvítězit prakticky v neřešitelné situaci. Ono to mělo pro Mezihoří jeden zcela zásadní důsledek. Přestože byl bavorský Karel Albrecht 12. února 1742 korunován novým císařem říše Římské jako Karel VII. a celá říše mu ležela u nohou, nepodařilo se mu trvale rozervat Království Koruny České.

No, a tak mohla ve Francii za padesát let vypuknout revoluce.

Statečné srdce z Mezihoří neutíka

Zajímavé svědectví z pera nejstaršího českého kronikáře Kosmy, březen roku 1124. A tak zemřel zeť krále Vratislava (náš první král, syn českého Achila a Jitky ze Svinibrodu) Wiprecht, který již u nás v Mezihoří není dostatečně znám.

Když Soběslav zpozoroval, že štěstí a královy peníze více přejí jeho staršímu bratru, obrátil se k Wiprechtovu synovi, aby svého synovce utěšil ze smrti otcovy.

Photo by Artur Tumasjan on Unsplash

A odtud poslal k polskému knížeti předáka Štěpána, neboť skrze něho prováděl všechny své záměry. Ten na cestě lesem, jenž se prostírá mezi Saskem a Polskem, upadl mezi ozbrojené tlupy lotrů. Ti už zdáli na ně volali: „Chceme vás ušetřit a slitovat se nad vámi, i život vám darujeme. Jděte v pokoji svou cestou, ale koně a všechno, co si nesete, nám nechte, vždyť je vás tak málo, že nemůžete našemu počtu odolat ani utéci.“

Štěpán jim neohroženě odpověděl: „Popřejte nám chvilku na rozmyšlenou,“ a když svolili, řekl předák:

„Bratři a druhové v již posledním osudu, nebojte se nenadálé smrti! Neboť kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k živořeni. Běda, nadarmo druhů nenadálé smrti! Neboť u kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k životu. Budeme pozdě litovat, že jsme mužně nepodlehli, až nás všemožně bytí? A nevíme ani, zdali nám ho ti barbaři dopřejí. Běda, nadarmo ztrýzněné, jednoho s uříznutým nosem, druhého zbaveného zraku, učiní pořekadlem a pověstí u všech národů.“

A tu oni jednomyslně pravili: „Zemřeme, zemřeme, ale hleďme, abychom nezemřeli nepomstěni!“

Když pohané viděli, že spíše chystají zbraně k boji než k útěku, nečekaně na ně udeřili. Nastala prapodivná bitva mezi pěti štítky a padesáti štíty silných mužů. Byl mezi nimi kněz, jemuž poručili své duše. Ten držel luk a toul a prchal. Tu jeden z lupičů zpozoroval, že na sobě nemá zbroj, a pustil se za ním. Kněz mu nedokázal uniknout, vystřelil tedy nazad šíp.

Zasáhl koně doprostřed čela, i padl kůň a jezdec na koni přepadl. A tak ten kněz sám vyvázl a oznámil na Hlohově, co se stalo. Správce toho hradu Vojslav tam s ozbrojenci pospíšil a nalezl Štěpána, již polomrtvého, uprostřed řeky Bobru, jak uvázl v síti. Barbaři ho totiž, když viděli, že mnoho jejich lidí bylo zabito a někteří raněni, z veliké zlosti shodili do té řeky. Vojslav dal zdvihnout jej i jeho druhy, ještě napolo živé, a donést na svůj hrad. Tam Štěpán dne 1. června v neděli zemřel. Soběslav pobýval tou dobou u Wiprechtova syna, protože řečeného hocha po smrti jeho otce ze všech stran zle utiskovali nepřátelé.

Zdroj: Kosmas / Kronika Čechů. str. 191 / Argo 2011

MRAVOUČNÉ DESATERO JANA AMOSE KOMENSKÉHO

Stíhej ctnosti, vyhýbej se nepravostem! 

1. Nevypravuj všeho, co víš; nevěř všemu, čeho se doslýcháš; nežádej všeho, co vidíš; nečiň všeho, co můžeš, než toliko, co jsi povinen: a budeš OPATRNÝ. 

2. Buď SKROMNÝ, ne nestydatý, mlčenlivý, nikoli mluvný! Když kdo mluví, mlč; když tobě co praví, poslouchej; když tobě co poroučí, buď mu po vůli! 

3. Ke všem buď VLÍDNÝ, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati! 

4. Buď dále nadto SPRAVEDLIV! Nežádej ničeho cizího, nic sobě neosobuj! 

5. Máš býti také UDATNÝ, ku prácem čilý, zanechej prázdně lenochům! 

6. Štěstěna bývá nestálá, přináší rozdílné případy, často smutné. A ty snáší TRPĚLIVÝ člověk, choulostivý vzdychá, pláče a kvílí. 

7. Buď i DOBROTIVÝ a milosrdný! Kdo tebe oč žádá, dej mu, máš-li; bídnému pomáhej, můžeš-li! 

8. Urazil-li tě kdo, PROMIŇ mu vinu! Ublížil-lis komu, ukoj a ukroť jej! Krásno jest tlumiti zlosť, odpouštěti vinníku a promíjeti odprošujícímu. 

9. NEZÁVIDĚJ nikomu, přej všem, vděk se čiň, komukoli můžeš, a zalíbíš se všem dobrým lidem. 

10. Mluv vždy PRAVDU, nechtěj lháti!

Stíhej ctnosti, vyhýbej se nepravostem.

O domácím management odboji

Nechci být tedy zrovna takhle spekulativně přímočarý ale důvod proč se Číňanům daří není jen v cenové láci. Mám teď možnost to pozorovat v přímém přenosu a projekty, které v současné době realizuji v Číně mají největší drive. Vedle několika instalací v Německu a Švýcarsku teď nasazuji síťově bezpečnostní řešení ve dvou lokacích v Číně, kde budete překvapeni, jak to neskutečně jede. Nic není problém, věci se stanou v řádu dní a všichni v týmu jsou plně kvalifikováni, orientováni na výkon a na maximální spolupráci.

Je prostě vidět, že to jsou hračičkáři.

Na opačné straně pomyslného žebříčku jsou pak instalace v Japonsku či Egyptě. Vše je nesmírně náročné, každá činnost musí být pečlivě naplánována, permanentní dohled nad průběhem a neustále detailní „micromanagement“. Zapomněl jsem, je zde jedna země, kde se dlouhodobě projekty vůbec nedaří. A to je Česká republika. K výše uvedenému ještě přidejte neochotu a permanentní výmluvy proč pořád něco nejde nebo nefunguje. Hlavně, že ke všemu musí být dalekosáhlé lejstro či excelovské peklo a ve své podstatě skutek utek.

Dnešní dvouhodinová schůzka na téma obecné „blabologie“ mne naplňuje frustrovaným poznáním, že máme příliš mnoho emocionálních slov, které v praktickém významu přispívají pouze k tomu, že žvanil obecný, který dokáže mistryně klást slabiky vedle sebe je na špici pomyslného pelotonů výkonu. Nic není ale vzdálenější pravdě. Žvanění a výmluvy nám opravdu jdou.

To by se dalo vyvážet. Od roku 1866 se nezměnilo vůbec nic.

Průšvih s augmented reality

Naprostá ukázka špatného produktu, který v tehdejší době prakticky zabil celý trh. Určitě si možná někteří pamatují termín „augmented reality“, to je takové to vkládání vložených informací do promítaného obrazu. Reklamním prototypem byly tehdy Google Glass. Tohle byl další pokus od konkurenční firmy EPSON a pro jednu pražskou pobočku jsem dělal takový ten produktový pokus, jak ulovit kavku, která si nechá napsat speciální aplikaci pro svoje výrobní potřeby.

Byl jsem účasten několika prezentací, kdy se sešel natěšený top management, kterému to nadšení vydrželo do okamžiku, než si topík nasadil testovací brýle a zobrazilo se mu tohle. Ostudná hračka za bratru cca. 70 tisíc korun.

Podotýkám, že pro natáčení tohoto spotu panovaly ideální světelné podmínky, reálná situace v zasedačce byla daleko horší. Masochista, který to dokouká do konce má v této skeči pro pamětníky možnost vidět, jak vypadalo Jižní Město před 5 lety. Dotyčná společnost na dané adrese stále sídlí a jak tak pozoruji, je stále průkopníkem netradičních vývojových řešení. Před pár dny jsme do firmy dostali reklamní letáček slibující opět modré z nebe (eufemisticky řečeno).

Za lepší infrastrukturu

I my samozřejmě měníme svět k lepšímu. V rámci standardizace pro Industry 4.0 se napříč Evropou věnujeme „vyšívání“. Ono takové „vyšívání“ dokáže v průmyslové hale schladit jakékoliv letní parno. Zábava na veselá víkendová odpoledne. Zvláště, když na výsledku závisí cca. 3 000 zaměstnanců a zdali jim dojde včas mzda. SAP Server tam musí někde být.