Podle mého se význam Číny pořád hodně přeceňuje. Zdá se, že směřuje k neodvratnému úpadku díky demografickým problémům, které dosahující alarmujících rozměrů. Když se k tomu přidá navýšení kapitálových nákladů na globální úrovni, které ztěžují firmám odůvodněnost nových kapitálových investic, tak Čínu rozhodně nečeká lehké a převratné období či podobná procházka růžovým sadem, jak jsme byli v uplynulých letech svědky.
Obchodní tlaky vytvářejí vazbu na přesměrování kapitálových toků, k tomu všemu přistupuje fakt, že Čína sama sebe ponořila do rigidního, sebe zalíbeného politického komunistického systému, který je zcela neschopen učinit dlouhodobé rozhodnutí nebo plány.
Tyhle faktory společně snižují motivaci pro vývoz z východoasijské oblasti směrem do Evropy a Čína má před sebou daleko větší výzvy než nějaká bývalá kolonie Taiwan. Proto mě situace okolo Číny pro následujících padesát let nechává zcela klidným. Kdo bude mít problémy jsou Rusové, ale to už je téma pro další poznámku.
