Znalost maďarštiny, tedy hlavně jejího dialektu severních Uher (Felvidék) mne přivedla k řezbáři ze Spišské Soboty, Johannu Brokoffovi, jehož umělecká dílna za dob panování Leopolda prvního a jeho syna Josefa prvního zanechala v Praze neocenitelný otisk.
Habsburská monarchie dala tomuto Němci ze Spišské rodiny možnost bez problémů cestovat a pracovat po celé střední Evropě a dílo vycházející z této dílny dnes jezdí obdivovat prakticky celý svět. Národovecký nacionalismus je neštěstí, je jako vězení, zvláště v okamžiku, kdy ztratíte možnost komunikovat v rozšířeném jazyku se svými sousedy a zbude Vám jen vaše lokální hatmatilka, vycházející z romantických představ několika místních intelektuálů.
Cítím se jako velký konzervativní Středoevropan s kořeny po celé Podunajské monarchii (nejenom tam) a hrozně mne poslední dobou začínají rozčilovat všelijaké podivné, kdo ví kým placené kruhy, které by chtěli evropský projekt (který má samozřejmě své velké vnitřní problémy) opět rozbít a zničit. To opravdu tady opět chceme na další staletí zřídit malé, lokální, jazykové vězení?