Rok 1741. Úmrtí římského císaře Karla VI. bylo jak zemětřesení pro země Mezihoří. Dravci se vrhli na kořist. Proti nim stojí mladá, nezkušená, dvaceti šestiletá dědička impéria, po jejímž boku stojí sice podnikavý, nicméně po stránce vojenského vůdcovství naprosto nepoužitelný manžel.
Zakrátko je dobyta Praha koalicí Bavorsko – Francouzských vojsk pod vedením bavorského kurfiřta Karla Alberta, na severu Čech řádí armádní saské sbory Augusta III. a protestanské Slezsko si celé pro sebe zabere Friedrich II. A že to nebyla žádná selanka. Rekrutující armády berou vše, co jim přijde pod ruku. Od proviantu až po děti nešťastných místních obyvatel. Děti nad 12 let jdou sloužit k trénu, mladíci do uniformy, krátký výcvik a hned s nimi na bojiště.
Díky houževnatosti a neuvěřitelné dávce štěstí dokázala mladá panovnice s velkým P. obstát a zvítězit prakticky v neřešitelné situaci. Ono to mělo pro Mezihoří jeden zcela zásadní důsledek. Přestože byl bavorský Karel Albrecht 12. února 1742 korunován novým císařem říše Římské jako Karel VII. a celá říše mu ležela u nohou, nepodařilo se mu trvale rozervat Království Koruny České.
No, a tak mohla ve Francii za padesát let vypuknout revoluce.