Blog - Horký vdolky

Lokální malá síť – L1 až L3 / CISCO

Tohle mě vždy bavilo nejvíce. Já vím, že C2950 a C2960 není kdovíjaký výkřik moderní techniky, ale naprosto na úvod práce se switchem a pochopení jeho základních funkcionalit plně postačuje. Někdo se věnuje nepředloženostem, já si doma postavím malou síť v Packet Traceru a zase si po nějaké době hraji se síťovými technologiemi. Síťová infrastruktura představuje dvouúrovňovou architekturu založenou na přepínané síti typu hvězda. Implementace využívá dva klíčové přepínače řady Cisco Catalyst – model 2960-24TT jako centrální prvek a model 2950-24TT v roli podpůrného přepínače. Toto uspořádání zajišťuje optimální rozdělení síťového provozu a poskytuje dostatečnou redundanci pro kritické síťové služby.

Centrální přepínač 2960-24TT slouží jako primární bod konektivity pro hlavní skupinu uživatelských stanic a síťových zařízení. Jeho 24 portová konfigurace poskytuje dostatek přípojných bodů pro aktuální potřeby i budoucí rozšíření. Sekundární přepínač 2950-24TT zajišťuje připojení pro další segment sítě, především pro podpůrné a specializované pracovní stanice. Mezi přepínači je implementováno trunkové spojení, které umožňuje efektivní přenos dat mezi různými síťovými segmenty.

V horní části topologie je umístěn testovací síťový hub, který poskytuje připojení pro specifickou skupinu pracovních stanic. Přestože použití hubu není z hlediska moderních síťových standardů optimální, může být zachován z důvodů kompatibility se staršími systémy nebo specifickými požadavky na „broadcast“ komunikaci v daném segmentu. Síť zahrnuje celkem 15 standardních pracovních stanic, které jsou mám rozděleny mezi jednotlivé síťové prvky. Pět stanic je připojeno k centrálnímu přepínači, pět k hubu a zbývající stanice jsou připojeny k podpůrnému přepínači. Toto rozdělení naznačuje logickou segmentaci uživatelů podle jejich pracovního zaměření nebo organizační struktury.

Mobilní konektivitu zajišťují dva laptopy připojené bezdrátovou technologií, jak naznačují odlišně značené spoje v topologii. Jeden laptop je připojen k centrálnímu segmentu, druhý k podpůrnému přepínači. Síťová tiskárna je připojena přímo k centrálnímu přepínači, což umožňuje její sdílení napříč celou síťovou infrastrukturou. Topologie naznačuje implementaci bezpečnostních mechanismů založených na autentizaci uživatelů pomocí uživatelských jmen a hesel. Tento přístup je v souladu s moderními bezpečnostními požadavky a umožňuje efektivní správu přístupových práv jednotlivých uživatelů.

Celá síťová architektura představuje řešení, které kombinuje moderní přepínané segmenty s tradičními síťovými prvky. Poskytuje tak flexibilní platformu schopnou adaptace na různé provozní požadavky při zachování potřebné úrovně výkonu a bezpečnosti, ale hlavně mohu jednoduše ukázat, jaký je primární rozdíl mezi switchem a hubem z hlediska cybersecurity. Zkusím natočit nějaké video, které tohle ukáže v plné nahotě.

Spojená střední Evropa

A je to tady zase – spojení střední Evropy. Tento koncept 19. století, který přivedl náš region do neštěstí, se nyní některé kruhy napojené na zdroje z Moskvy opět snaží roztáčet. Tuhle nesmyslnou pohádku. My jsme Západ. My jsme křesťanský, antický, židovský Západ, a ne nějaký Východ, který by se měl opět, jako tolikrát v historii, pokoušet spojovat s byzantským nepořádkem. Není těžké najít, jak tento člověk dnes krásně hovoří o Východě, o hnijícím a rozpadajícím se Západě, a o jediné smysluplné alternativě – spojení se zeměmi spolku BRICS. Všechno to tady už mnohokrát bylo.

Karel IV. zcela zásadně pochybil a zavlekl tento region do nekončících a naprosto zbytečných peripetií. My jsme Řím. Doufám, že mezi námi nejsou lidé, kteří by tento asijský koncept pod záštitou země s největší muslimskou komunitou v Evropě nechápali a naletěli by byzantskému chtíči. V druhé ruce je totiž bič. Že jde o komedii, musí být každému jasné ve chvíli, kdy těmto lidem, kteří se primárně vymezují vůči Bruselu a EU, položíte otázku spojení tohoto regionu po vzoru Svaté říše římské či Rakouska-Uherska.

Na hrad patří král; ten by Druláka hnal bičem. Nebo by mu alespoň doporučil přečíst si knihu o politice 19. století – Česká společnost 1848–1919 od Otto Urbana. Je to jako přes kopírák, stejné divadlo.

Nový projekt

Domnívám se, že jsem na tomto projektu nezačal vůbec dobře. Neustálá snaha, či dokonce jakási vnitřní potřeba, která mě neustále nutí prokazovat své porozumění, mě staví nejen do nepohodlné pozice neustálého sebehodnocení, ale navíc, když se nakonec ukáže, že tomu, co dělám, okolí příliš nerozumí, vytváří to ve mně vnitřní napětí a stres.

Jsem dostatečně zkušený na to, abych naplnil očekávání spojená s mou účastí na tomto projektu? Zatím se necítím vůbec komfortně, panuje značný chaos a situace se mění ze dne na den. Emocionálně to se mnou hází nahoru a dolů.

Ve skutečnosti vůbec nevím, jak vlastně začít. Co je podstatné v rámci s této organizace? Co musím udělat? Naprosto netuším. Doufám však, že se věci posunou správným směrem. Hledám tímto vnitřní klid. Všechny možnosti moderních technologií stojí na mé straně. Vím, jak si vytvořit pomocníka, který se mnou dokáže komunikovat. Což je tedy fajn, protože i když to vymýšlím za pochodu, vím, jak a koho se zeptat.

!!! A vím, že ti nejlepší, kteří prošli daleko temnějším udolím, stojí na mé straně !!!

Nemám to ale rád. Neustálá potřeba mít věci pod kontrolou je vlastně výsledek posledních dekád pobytu v okolí středního managementu. Mít v paži je občas velmi racionální životní postoj. Ten rozdíl mezi týmy zde v Evropě a jižní Asii je naprosto nepředstavitelný. Člověkovi se ani nechce věřit, když si uvědomí, jak jsme na to špatně z hlediska produktivity času. Dva měsíce. Jsem pořád nějak “inside” nervozní z jednoduchého faktku, kolik pořád chybí věcí, a jak hlavně nejedou. Prostě nejedou.

Za dva měsíce jsme už v Pekinku měli s Tygrem hotový projekový plán, vědělo se, co se má dělat a jak se přiblížit k vlastnímu naplnění zadání. Tady je to pořád pinpong a přetahovaná.

Stop thinking

Proč sociální sítě?

Sociální sítě, o sny připravítě. A to se sociální sítěmi nejsem moc velký kamarád. Vlastně primární důvod, proč sdílím stále příspěvky na sítích je občasná potřeba komentovat veřejný prostor a jakýsi neustálý trénink psaní všemi deseti. Pokud bych tohle pustil k vodě, tak jednoho dne tuhle částečnou dovednost úplně zapomenu. Psát ale dvě stránky denně, tak to je něco, co si dnes nedovedu ani představit. I když je to dnes čím dál tím jednoduší, pořád se u psaní necítím kdoví jak komfortně. A přitom schopnost psaní čtivého a smysluplné textu je dnes velmi žádoucí a žádaná disciplína. Pokud ještě člověk rozumí tomu, co dělá a má to smysl spolu s tím že je to vtipné, nemusí se strachovat o profesní budoucnost. Je to velké ulehčení každodenního pobytu za klávesnicí.

Linux ve Windows

Proč by si člověk kupoval „Chrombook“, když do deseti tisíc korun se dá pořídit velmi dobrý laptop z druhé ruky, nainstalovat šikovnou distribuci Lunuxu a železo bude jako polité živou vodou. Navíc Linux dnes není Linux jako před dekádami, kdy jsem začínal s Debianem či distribucí od Red Hatu. Fakt, že mini instalace například linux-kali se dnes dá parádně spustit přímo ve Windows také není žádné tajemství. Osobně používám ale virtuál od VMWare a na laptopu mi běží, a to je z HP roku 2018, čtyři plnohodnotné systémy. A parádně.

O tomhle si kdysi svět „okenních klikátek“ mohl nechat jenom zdát. Ten chce jen licenční bolest. A pokud se to spojí s tragédií jménem Google Workspace, jedná se přímo o bolest z kategorií nejvyšších. Dantovo peklo té nejvyšší úrovně. Google nebyla nikdy firma, která by se moc zajímala o to aby se s jejími produkty dobře pracovalo. Na rozdíl od jiných otevřených systémů.

Implementace Linuxu do světa „woken“ se M$ opravdu hodně povedla. Děti, které začínají s výukou IT si mají možnost svět Unixu za minimálních časových nákladů, když už tedy člověk zůstane u Windows a nepořídí si další starší stroj určený jenom pro Linux, tak plnohodnotně osahat. No není to skvělé?

Podivná výstavba v Praze

Každý, kdo měl možnost strávit nějaký čas v zahraničí, pracovat a žít a ne pouze jako turista, si jistě všimne, jak je náš místní veřejný prostor značně degradován stavebními projekty, které vznikají primárně jako způsob uložení kapitálu, tedy projektů pro vytváření a realizaci maximální marže spekulativního investora. Tato praxe se značně liší od procesu tvorby a uspokojování poptávky po bydlení. Hlavně pro ty, kteří chtějí realizovat jiné funkce než pouze uspokojování potřeb spekulantů.

Mám rád urbanismus, funkční, inteligentní a promyšlenou zástavbu, která reflektuje nejen potřeby majitelů kapitálu, ale i potřeby obyvatel, kteří v daném prostoru žijí, tráví svůj čas a prožívají svůj život.

Bohužel schopnost vytvářet ošklivé a neestetické monstrózní stavby a „fruktifikace území pomocí bank na ležato“ je jedním z nejvýraznějších rysů polistopadové éry.

Každý den chodím okolo nově budovaného monstrózního obludária, které vzniká při ulici Výstavní a Exnarova a jsem zcela přesvědčen, že tohle barevné betonové panoptikum současným obyvatelům nic dobrého nepřinese.

Zajímá mě, jak bude současná doba nazývána v budoucnosti? Možná jako “Autocadismus”, odkazující na hnusné a předražené kostky z Autocadu?

Adam Gebrian jde ještě dál. „Absolutně ošklivá Praha? Můžeme za to sami. Lidé jsou ochotni utratit spoustu peněz za ohavné věci“. A bohužel má pravdu.

Bilance 2023

Tohle byl projektově dobrý rok. Potkal jsem řadu nových kolegů, kteří mě bavili jak lidsky, tak oborově. Po letech, kdy můj nejbližší parťák byl pouze mikrofon a otazník místo fotografie kolegy z druhého konce světa jsem měl dokonce několik měsíců i vlastní židli a stůl. Neuvěřitelné.

Po letech digitálního „nomádství“, od Japonska po Brazílii. Neuvěřitelný luxus. Jediné, co mi nesedne je korporátní socialismus středního managementu Mezihoří. Často to bývají nudné a prudérní figury, které si žijí svůj život někde na pomezí požadavků na vytváření lejster a neupřímného hraní personálních her, do kterých stejně člověk nemá šanci vidět. Přesvědčené o svém pocitu velikáštví.

Je mi to ale jedno. Netrápí mě to. Kolegové, od kterých jsem se opravdu naučil mnoho nového tento drobný hendikep hravě vyváží. Jsem vděčný za jakoukoliv příležitost spolupracovat na projektech, ke kterým bych se jinak nedostal. A co víc, ještě mi za to platí.

Jak jsem řekl, skvělý rok.

ChatGPT výročí

Přesně před rokem bylo spuštěno ChatGPT. Pro mě osobně to představuje konverzační revoluci. Mám celkem čtyři zkoušky z VŠ na téma neuronových sítí, dokonce jsem měl tu čest krátce poznat a studovat u Mirka Nováka, ikona neuronových sítí v ČR. Tato problematika mě tedy vždy zajímala, i když po opuštění školy už jen vzdáleně a okrajově. Proto pro mě tato digitální revoluce představuje obzvláště ohromující a příjemný životní bonus.

Když byla spuštěna konverzační umělá inteligence ChatGPT, vyvinutá společností OpenAI, nečekal jsem od tohoto kroku mnoho. Vlastně pro běžný občanský život vůbec nic. Chytrá statistika je sice zajímavý vědní obor a vývojové aktivity mě vždy ohromně bavily, nicméně to, jak převratná technologie se z jazykových modelů vyvinula a zásadně ovlivnila různé aspekty našich životů či odvětví, tak to mě opravdu výrazně překvapilo. ChatGPT je od svého vzniku doslova zázrakem v oblasti umělé inteligence.

Jeho schopnost porozumět a generovat text podobný lidskému změnila interakci s technologií. Od jednoduchých dotazů až po složité diskuse, všestrannost ChatGPT je prostě revoluční.

V oblasti obchodu a ekonomiky změnil ChatGPT pravidla hry. Společnosti integrovaly tuto AI (umělá inteligence) do svých zákaznických služeb, čímž výrazně zvýšily efektivitu a spokojenost zákazníků. Tato technologie také podnítila vznik nových podniků a investic do AI, což znamená pozoruhodný vzestup ve znalostní ekonomice. Pro mě je to o to vzácnější, že jsem s ničím takovým nepočítal a na známky v indexu jenom padal prach.

V uplynulém roce prošla technologie ChatGPT řadou aktualizací, z nichž každá rozšířila její možnosti. Tyto pokroky se však neobešly bez problémů. Otázky, jako je ochrana osobních údajů a etické využívání AI, vyvolaly debaty mezi technologickými odborníky a tvůrci politik.

Vliv ChatGPT překračuje hranice a jeho přijetí je patrné po celém světě. Nejenže usnadnil globální komunikaci, ale také překlenul kulturní rozdíly. Vzdělávací instituce, literární kruhy a dokonce i každodenní konverzace jsou obohaceny o schopnosti AI. Pouhý jeden rok, opravdu pouhý jeden rok a už slavíme tento milník. Budoucnost ChatGPT a AI obecně vypadá velmi slibně, nicméně vzhledem k tomu, co se událo ve společnosti OpenAI během posledních týdnů, může být i trochu nepředvídatelná.

Odborníci sice předpovídají další integraci AI do různých odvětví, což by mohlo vést k personalizovanějším a efektivnějším digitálním interakcím, ale mnozí, kteří mají detailní pohled do zákulisí jsou na okraji paniky a zděšení. Přesně jako v roce 2000 a všeobecnou hrůzou z přechodu do nového milénia.

Co tedy říci závěrem? Za mě osobně naprosto skvělé. První výročí ChatGPT není jen oslavou technologického průlomu, ale také svědectvím o neustále se vyvíjejícím vztahu mezi lidmi a umělou inteligencí. Jak vstupujeme do dalšího roku, zůstává ChatGPT v čele této vzrušující cesty a slibuje další inovace a transformace.

Já se tedy budoucnosti rozhodně nebojím. Opak je pravdou.

Robot slaví výročí vzniku ChatGPT

Časy se prostě mění

Časy se prostě mění, zpívá český překlad jedné světově populární písně. O tom by mohl své vyprávět pražský měšťan Hošek, který si v roce 1837 postavil dům vedle lázeňského. Dnes již po jeho pečlivě postavené stavbě nezůstala ani památka, stejně jako po letním bytě – pokud se to dá nazvat bytem – sochaře Mathyase Brauna. Ani po lázních a jejich parcích zde nezůstala žádná stopa, a řidiče dnes ani nenapadne, že projíždějí areálem kdysi strašidelné věznice, která v dřívějším Rakousko-Uhersku měla nejvyšší mortalitu a byla považována za nejhorší v celém Habsburském dominii.

Z dob, než se přestěhovala na Pankrác, nám zde ale zůstala krásná připomínka v podobě jednoho kulhajícího tančícího domu. Tam, kde dnes dům „kulhá“, kdysi možná kulhal alkoholem a lázněmi zmožený římský král Václav, protože měl rád hon na divokou lesní zvěř, které bylo v těchto hlubokých lesích okolo jeho hrádku opravdu hojné množství.

Střed křesťanského světa a předaleká cesta k oslavě CCCP. raketovému výzkumu.

U hradu Václava — U hradu císaře Václava

Polské vtípky

Tuhle mánii v oblasti umělé inteligence velmi vítám. Letmým pohledem do indexu nacházím, že zkoušky z oblasti neuronových sítí na ČVUT jsem dělal někdy v letech 1998, 1999. Takže současná aplikační vlna chytré statistiky je něco, co mě neuvěřitelně baví.

I když uznávám, že nadšené hýkání všelijakých roztodivných figur z oblasti marketinku nad tím, jak je prostě skvělé vytvářet barevné nadpisy v Excelu pomocí umělé inteligence, tak to je opravdu něco, co muže vzbudit pouze pobavení.

Přitom se jedná o naprosto přelomovou technologii, která až se interface člověk – stroj optimalizuje na lidské potřeby, tak také přispěje k narušení sociálně komunitních vazeb na člověka.

Příklad, včera jsem si na telefonu updatoval aplikaci pro ChatGPT, který nyní umožnuje vést hlasovou konverzaci s chytrou statistikou. Dosti intenzivně jsem s tímhle novým kamarádem probíral politiku jižní Asie, historii Taiwanu a další životně důležité věci. Technologie je to naprosto úchvatná. Schválně si to vyzkoušejte sami. Mluví to i česky. Co česky. I čínština funguje.

Naprostým vrcholem je pak nechat si vyprávět vtipy v polštině. “Dlaczego pociąg nie może grać na gitarze? Bo ma straszne lokomotywy!”

Žijeme v době kouzel.