Proč horký vdolky?
On koblihou a já jemu tedy vdolkem. Horký vdolky je ryze osobní projekt který si neklade vůbec žádný cíl. Je spíše takovou směsicí osobních statusů, vycházejících z reálných událostí, názorových proudů, fotografií a technologických postřehů. Technologie obecně jsou jedním ze základních středobodů mého soukromého vesmíru. Jak testování nových digitálních technologií z oblasti mobilní komunikace, tak například z nasazování informačních systémů či spolupráce na UX při tvorbě webů. V současné době se zabývám projektovým řízením projektů z digitálního světa, kde nosným tématem je hlavně svět počítačových a telekomunikačních sítí. Od instalace a upgrade síťové infrastruktury, zrovna nasazujeme CISCO CATALYST řady 9000 v několika destinacích v Asii a Jižní Americe, až po řízení vývoje software na zakázku pro významné zahraniční partnery.
Vždy mne bavilo a baví stavět zajímavé projekty. Projekty, ke kterým se pak člověk v budoucnu rád vrací, protože něco znamenaly. Jak pro uživatele, tak pro komunitu či už jen díky tomu, že jsem potkal nové lidi, od kterých je možno se něco naučit. Naproti tomu manuální otročina v podobě vyplňování nic neříkajících excelových tabulek je cesta to pekel. Tak takovým projektům se snažím vyhýbat jako čert kříži. Ne pokaždé se ale zadaří.
Orbis pictus aneb svět v obrazech
Fotografie byla odjakživa mým koníčkem. Už z dob ranného mládí si pamatuji, jak jsem se díval do malého kukátka, které zaznamenávalo odrazy okolního světa. Jak šel čas a přicházely další lákavé nabídky tohoto vesmíru, tak záznam světa na fotocitlivý papír se nestal mojí prioritou a veškeré focení se odehrávalo pouze v režimu dovolená. Před řadou let, po velmi vážném úrazu, kdy zcela vážně hrozilo, že nebudu chodit, se něco zlomilo a pořídil jsem si zrcadlovku od společnosti CANON. A tak jsem zcela propadl kouzlu HDR fotografií.
Tahle záliba mi vydržela řadu let, až do doby, než jsem jednou zrcadlovku po bujarém veselí zanechal na Vyšehradě. To, že zmizela prakticky okamžitě spolu s exklusivním objektivem za 40 tisíc, nemá asi cenu moc zdůrazňovat. V této zemi je přivlastňování si cizích věcí tak trochu alfou a omegou životního stylu, což vyústilo v to, že skoro celých 5 let jsem na focení neměl vůbec žádnou náladu. Až minulý týden, opět po řadě let, jsem si opět pořídil nový přístroj a vše začíná opět nanovo. Nicméně tentokrát se kromě běžného či HDR focení budu věnovat i natáčení videa, hlavně z dronu, který jsem si pořídil tak trochu na zkušenou a samého mne překvapilo, jak mne tato nová záliba zcela pohltila. Většinu svých amatérských výtvorů, které se mi trochu líbí umísťuji na FLICKR. Ncméně i zde, v prostoru horkých vdolků, se občas nějaký ten barevný obrázek zcela jistě objeví.
Historie Mezihoří
Když jsem v Malajsii, a dnes už to bude pěkná řádka let, občas narazil na zajímavé téma z historie Mezihoří, naprosto mne to pohltilo. Někdo cestuje na druhý konec světa, aby utrácel čas na pláži, já jsem vydržel sedět v internetové kavárně dlouhé hodiny a číst o historii míst, které zmizely a již dávno nejsou.
Objevil jsem do té doby pro mne neobjevený svět. To, co horko těžko vymýšlí Hollywood v rámci svých vybájených příběhů byla zcela běžná místní realita. A tak mne tohle téma naprosto pohltilo. Jsou u nás místa, která stále čekají na objevení, ztracena jakoby v mlze času a zapomnění. Přitom zde také vznikaly evropské dějiny. Jako by se zapomnělo na místa, která byla součásti svaté říše Římské, kde jeden z kurfiřtů, kteří volili Římského krále, pocházeli z místního rodu Přemyslovců. Teda oni to nebyli Přemyslovci, protože to je názvosloví od Palackého, které přeci jen přišlo o několik staletí později, není to ale v tomto kontextu podstatné.
Vše se zaklelo do datumů a názvu panovníků či historických události. Cestování časem je studnice nekonečného poznání a je nesmírně zajímavé sledovat, jak se svět okolo nás změnil. A protože příběhy jsou neoddiskutovatelnou součástí lidské existence, je naprosto přirozené, že i tato část je součástí poznámek pro horké vdolky. „Skrz cizinu poznáš domov“ praví jedno staré přísloví, které už ani nevím, kde jsem slyšel. Je ale naprosto pravdivé.
A kytara, politika, letání s dronem či cestování? Pořád v běhu.
