Zajímavé svědectví z pera nejstaršího českého kronikáře Kosmy, březen roku 1124. A tak zemřel zeť krále Vratislava (náš první král, syn českého Achila a Jitky ze Svinibrodu) Wiprecht, který již u nás v Mezihoří není dostatečně znám.

Když Soběslav zpozoroval, že štěstí a královy peníze více přejí jeho staršímu bratru, obrátil se k Wiprechtovu synovi, aby svého synovce utěšil ze smrti otcovy.

A odtud poslal k polskému knížeti předáka Štěpána, neboť skrze něho prováděl všechny své záměry. Ten na cestě lesem, jenž se prostírá mezi Saskem a Polskem, upadl mezi ozbrojené tlupy lotrů. Ti už zdáli na ně volali: „Chceme vás ušetřit a slitovat se nad vámi, i život vám darujeme. Jděte v pokoji svou cestou, ale koně a všechno, co si nesete, nám nechte, vždyť je vás tak málo, že nemůžete našemu počtu odolat ani utéci.“

Štěpán jim neohroženě odpověděl: „Popřejte nám chvilku na rozmyšlenou,“ a když svolili, řekl předák:

„Bratři a druhové v již posledním osudu, nebojte se nenadálé smrti! Neboť kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k živořeni. Běda, nadarmo druhů nenadálé smrti! Neboť u kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k životu. Budeme pozdě litovat, že jsme mužně nepodlehli, až nás všemožně bytí? A nevíme ani, zdali nám ho ti barbaři dopřejí. Běda, nadarmo ztrýzněné, jednoho s uříznutým nosem, druhého zbaveného zraku, učiní pořekadlem a pověstí u všech národů.“

A tu oni jednomyslně pravili: „Zemřeme, zemřeme, ale hleďme, abychom nezemřeli nepomstěni!“

Když pohané viděli, že spíše chystají zbraně k boji než k útěku, nečekaně na ně udeřili. Nastala prapodivná bitva mezi pěti štítky a padesáti štíty silných mužů. Byl mezi nimi kněz, jemuž poručili své duše. Ten držel luk a toul a prchal. Tu jeden z lupičů zpozoroval, že na sobě nemá zbroj, a pustil se za ním. Kněz mu nedokázal uniknout, vystřelil tedy nazad šíp.

Zasáhl koně doprostřed čela, i padl kůň a jezdec na koni přepadl. A tak ten kněz sám vyvázl a oznámil na Hlohově, co se stalo. Správce toho hradu Vojslav tam s ozbrojenci pospíšil a nalezl Štěpána, již polomrtvého, uprostřed řeky Bobru, jak uvázl v síti. Barbaři ho totiž, když viděli, že mnoho jejich lidí bylo zabito a někteří raněni, z veliké zlosti shodili do té řeky. Vojslav dal zdvihnout jej i jeho druhy, ještě napolo živé, a donést na svůj hrad. Tam Štěpán dne 1. června v neděli zemřel. Soběslav pobýval tou dobou u Wiprechtova syna, protože řečeného hocha po smrti jeho otce ze všech stran zle utiskovali nepřátelé.

Zdroj: Kosmas / Kronika Čechů. str. 191 / Argo 2011

Stíhej ctnosti, vyhýbej se nepravostem! 

1. Nevypravuj všeho, co víš; nevěř všemu, čeho se doslýcháš; nežádej všeho, co vidíš; nečiň všeho, co můžeš, než toliko, co jsi povinen: a budeš OPATRNÝ. 

2. Buď SKROMNÝ, ne nestydatý, mlčenlivý, nikoli mluvný! Když kdo mluví, mlč; když tobě co praví, poslouchej; když tobě co poroučí, buď mu po vůli! 

3. Ke všem buď VLÍDNÝ, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati! 

4. Buď dále nadto SPRAVEDLIV! Nežádej ničeho cizího, nic sobě neosobuj! 

5. Máš býti také UDATNÝ, ku prácem čilý, zanechej prázdně lenochům! 

6. Štěstěna bývá nestálá, přináší rozdílné případy, často smutné. A ty snáší TRPĚLIVÝ člověk, choulostivý vzdychá, pláče a kvílí. 

7. Buď i DOBROTIVÝ a milosrdný! Kdo tebe oč žádá, dej mu, máš-li; bídnému pomáhej, můžeš-li! 

8. Urazil-li tě kdo, PROMIŇ mu vinu! Ublížil-lis komu, ukoj a ukroť jej! Krásno jest tlumiti zlosť, odpouštěti vinníku a promíjeti odprošujícímu. 

9. NEZÁVIDĚJ nikomu, přej všem, vděk se čiň, komukoli můžeš, a zalíbíš se všem dobrým lidem. 

10. Mluv vždy PRAVDU, nechtěj lháti!

Nechci být tedy zrovna takhle spekulativně přímočarý ale důvod proč se Číňanům daří není jen v cenové láci. Mám teď možnost to pozorovat v přímém přenosu a projekty, které v současné době realizuji v Číně mají největší drive. Vedle několika instalací v Německu a Švýcarsku teď nasazuji síťově bezpečnostní řešení ve dvou lokacích v Číně, kde budete překvapeni, jak to neskutečně jede. Nic není problém, věci se stanou v řádu dní a všichni v týmu jsou plně kvalifikováni, orientováni na výkon a na maximální spolupráci.

Je prostě vidět, že to jsou hračičkáři.

Na opačné straně pomyslného žebříčku jsou pak instalace v Japonsku či Egyptě. Vše je nesmírně náročné, každá činnost musí být pečlivě naplánována, permanentní dohled nad průběhem a neustále detailní „micromanagement“. Zapomněl jsem, je zde jedna země, kde se dlouhodobě projekty vůbec nedaří. A to je Česká republika. K výše uvedenému ještě přidejte neochotu a permanentní výmluvy proč pořád něco nejde nebo nefunguje. Hlavně, že ke všemu musí být dalekosáhlé lejstro či excelovské peklo a ve své podstatě skutek utek.

Dnešní dvouhodinová schůzka na téma obecné „blabologie“ mne naplňuje frustrovaným poznáním, že máme příliš mnoho emocionálních slov, které v praktickém významu přispívají pouze k tomu, že žvanil obecný, který dokáže mistryně klást slabiky vedle sebe je na špici pomyslného pelotonů výkonu. Nic není ale vzdálenější pravdě. Žvanění a výmluvy nám opravdu jdou.

To by se dalo vyvážet. Od roku 1866 se nezměnilo vůbec nic.

I my samozřejmě měníme svět k lepšímu. V rámci standardizace pro Industry 4.0 se napříč Evropou věnujeme „vyšívání“. Ono takové „vyšívání“ dokáže v průmyslové hale schladit jakékoliv letní parno. Zábava na veselá víkendová odpoledne. Zvláště, když na výsledku závisí cca. 3 000 zaměstnanců a zdali jim dojde včas mzda. SAP Server tam musí někde být.

„Vykostil“ jsem Facebook takovým způsobem, že již třetí den je má zeď v klidu. Nevím, co se okolo mne děje, nicméně je to celkem osvobozující. Ekonomie pozornosti či snad lépe permanentního vyrušování dostane na nějaký čas pauzu.

Pod nánosem pěny dní a běžného denního shonu, kdy dny často trávíme uzavřeni a odděleni od okolního světa, často zapomínáme na fakt, že to, co zde dnes je, tady včera nebylo. A tak pod nánosem asfaltu, prachu a špíny zmizely celé Pražské čtvrti a spolu s nimi zmizely i příběhy a sny, které se k těmto významným místům České historie váží.

Nový kurz na téma Magické Nové Město Pražské.

 

 

 

Další soubor ze zaprášené části disku. Surová nahrávka, tak jak vznikla během jednoho odpoledne. Audacity a tři stopy. Je zvláštní, že prostředí v Praze a Mezihoří mne vůbec nemotivuje, aby něco takového vznikalo. Asi je to dáno místní atmosférou. Zatím co v Bristolu jsem se cítil neuvěřitelně v pohodě, zde stále řeším nějaký problém. Ať v práci, doma. Vypadá to, že tahle země mi nesvědčí. Kvalita nahrávky je diskutabilní, je to bez mixu či úprav. Prostě jsem zapnul stopu a hotovo. Pamatuji si jen, že skutečně ten den v Bristolu pršelo. Mám moc rád to město.

Bristol in Rain

Jedna z věcí, co mne na assembleru výrazně bavilo je porozumění a schopnost převádět hexadecimální kód do binárního a naopak. Je to jen otázka 15 minutové praxe, když potkáte někoho, kdo to smysluplně vysvětlí. Na tohle jsem měl ohromné štěstí. Na průmyslovce v Ječné jsme měli vynikajícího pedagoga, který nás to naučil tak, že to umím do dnes. Ve středu jsem tohle předal dál dvěma vyděšeným prvákům z CVUT. Pamatuji, když tohle téma vysvětlovali na jádru, kde jsem dělal fyziku a matiku, měli z toho těžkou hlavu všichni okolo. Schválně, kdo to po 20 letech ještě dnes umí. Ale vybarvovat v Excelu nesmysly je národním sportem.

Je to prosté a jednoduché. 0xFAB = 111110101011