Zajímavé svědectví z pera nejstaršího českého kronikáře Kosmy, březen roku 1124. A tak zemřel zeť krále Vratislava (náš první král, syn českého Achila a Jitky ze Svinibrodu) Wiprecht, který již u nás v Mezihoří není dostatečně znám.
Když Soběslav zpozoroval, že štěstí a královy peníze více přejí jeho staršímu bratru, obrátil se k Wiprechtovu synovi, aby svého synovce utěšil ze smrti otcovy.
A odtud poslal k polskému knížeti předáka Štěpána, neboť skrze něho prováděl všechny své záměry. Ten na cestě lesem, jenž se prostírá mezi Saskem a Polskem, upadl mezi ozbrojené tlupy lotrů. Ti už zdáli na ně volali: „Chceme vás ušetřit a slitovat se nad vámi, i život vám darujeme. Jděte v pokoji svou cestou, ale koně a všechno, co si nesete, nám nechte, vždyť je vás tak málo, že nemůžete našemu počtu odolat ani utéci.“
Štěpán jim neohroženě odpověděl: „Popřejte nám chvilku na rozmyšlenou,“ a když svolili, řekl předák:
„Bratři a druhové v již posledním osudu, nebojte se nenadálé smrti! Neboť kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k živořeni. Běda, nadarmo druhů nenadálé smrti! Neboť u kdo nám bude lámat svůj chléb, dáme-li se na hanebný útěk? Anebo prodloužíme-li si hanebně život, kdo nám poskytne potřeby k životu. Budeme pozdě litovat, že jsme mužně nepodlehli, až nás všemožně bytí? A nevíme ani, zdali nám ho ti barbaři dopřejí. Běda, nadarmo ztrýzněné, jednoho s uříznutým nosem, druhého zbaveného zraku, učiní pořekadlem a pověstí u všech národů.“
A tu oni jednomyslně pravili: „Zemřeme, zemřeme, ale hleďme, abychom nezemřeli nepomstěni!“
Když pohané viděli, že spíše chystají zbraně k boji než k útěku, nečekaně na ně udeřili. Nastala prapodivná bitva mezi pěti štítky a padesáti štíty silných mužů. Byl mezi nimi kněz, jemuž poručili své duše. Ten držel luk a toul a prchal. Tu jeden z lupičů zpozoroval, že na sobě nemá zbroj, a pustil se za ním. Kněz mu nedokázal uniknout, vystřelil tedy nazad šíp.
Zasáhl koně doprostřed čela, i padl kůň a jezdec na koni přepadl. A tak ten kněz sám vyvázl a oznámil na Hlohově, co se stalo. Správce toho hradu Vojslav tam s ozbrojenci pospíšil a nalezl Štěpána, již polomrtvého, uprostřed řeky Bobru, jak uvázl v síti. Barbaři ho totiž, když viděli, že mnoho jejich lidí bylo zabito a někteří raněni, z veliké zlosti shodili do té řeky. Vojslav dal zdvihnout jej i jeho druhy, ještě napolo živé, a donést na svůj hrad. Tam Štěpán dne 1. června v neděli zemřel. Soběslav pobýval tou dobou u Wiprechtova syna, protože řečeného hocha po smrti jeho otce ze všech stran zle utiskovali nepřátelé.
Zdroj: Kosmas / Kronika Čechů. str. 191 / Argo 2011