Časy se prostě mění, zpívá český překlad jedné světově populární písně. O tom by mohl své vyprávět pražský měšťan Hošek, který si v roce 1837 postavil dům vedle lázeňského. Dnes již po jeho pečlivě postavené stavbě nezůstala ani památka, stejně jako po letním bytě – pokud se to dá nazvat bytem – sochaře Mathyase Brauna. Ani po lázních a jejich parcích zde nezůstala žádná stopa, a řidiče dnes ani nenapadne, že projíždějí areálem kdysi strašidelné věznice, která v dřívějším Rakousko-Uhersku měla nejvyšší mortalitu a byla považována za nejhorší v celém Habsburském dominii.
Z dob, než se přestěhovala na Pankrác, nám zde ale zůstala krásná připomínka v podobě jednoho kulhajícího tančícího domu. Tam, kde dnes dům „kulhá“, kdysi možná kulhal alkoholem a lázněmi zmožený římský král Václav, protože měl rád hon na divokou lesní zvěř, které bylo v těchto hlubokých lesích okolo jeho hrádku opravdu hojné množství.
Střed křesťanského světa a předaleká cesta k oslavě CCCP. raketovému výzkumu.
