Měl jsem opět možnost navštívit akci, které se konala v rádoby honosné suitě tří hvězdičkového turistického amfiteátru 27 patra objektu, který se jmenuje CITY TOWER s poetickým názvem „Zvyšování konkurence výrobních podniků pomocí IT“ a bylo to jedním slovem strašné.

Neergonometrický, egomaniatický CIO jednoho státního podniku v sežvýkaném, nepadnoucím obleku z první poloviny 90. let minulého století uvedl akci a svou přednášku takovým způsobem, že pravděpodobně přestanu létat letadlem.

Kladu si otázku? Proboha, takových let a proč se pořád žvaní na téma „Kecy v kleci“, tyhle nikomu nic nepřinášející kraviny za současného povzdychání osazenstva nad obarvenou tabulkou v Excelu. Mám neblahý pocit, že vypukne zemětřesení, protože atmosféra je přesycena a okolní atmosféra vibruje napětím z negativní energie, které okolo sebe šíři nepěkné a nezáživné prezentace plné excelového entusiazmu. Reportáž se země, kde ojetý trabant se prodává za cenu nového Mercedesu.

Málokdo si uvědomuje, že současná nechuť se podílet na řešení „uprchlické krize“ bude mít v budoucnu dalekosáhlé, pro tento region dosti neradostné následky. Čísla jako 1 500 či snad 3 000 přijatých uprchlíků ve své podstatě v kontextu neznamenají vůbec nic. Znamenají ale důležitý kamínek do mozaiky vnímaní ex-východní Evropy v očích Západoevropanů. To, že tento region vnímají jako špínu Evropy, snad paradoxně dokazuje také fakt, že zatímco Německo ještě před pár lety brojilo „horem – dolem“ proti levné pracovní síle z Východu a 7-letou výjimku ohledně volného zaměstnávání cizinců z východní Evropy dodrželo do puntíku, pracovní síla, která výrazně ohrozí „low level income“ příjmové skupiny současného Německa dnes očividně nikoho tak netrápí.

Už mne opravdu moc nebaví řešit různé emotivní výlevy od lidí, kterých si vážím, ale teď s nimi prostě lidsky nesouhlasím. Lidem by se mělo pomáhat. Adresně, v určitém kontextu. Hlavně prosím diskusi nad fakty bez emotivních výlevů. Moderovanou někým, o kom jsem plně přesvědčen, že by danou roli zvládl. Jak věcně, tak i kompetenčně. Napadají mne 3 osoby, kterých si velmi vážím, a podle mého by se pro danou roli skvěle hodili. Jiří Padevět, Martin Rejman nebo Petr Koubský.

Problémem nejsou uprchlíci ze Sýrie. Problém je 130 000 obyvatel bývalého SSSR v ČR. To formuje mentalitu, obraz a chování jednotlivých skupin obyvatelstva. Stařešina, který na stará kolena našel zálibu v peticích a v nikom nevolených petičních skupinách, který dokonce odmítl referendum ohledně rozpadu státu, cítí šanci na výrazné pootočení kormidlem do chřtánu Ruského medvěda. O to se dnes hraje.

Pokud je management a řízení v Mezihoří vnímáno pouze tak, že se zasílají e-maily směrem dolů, gratuluji. Nejsem vhodný občan pro tuto zemi.

Práce pro jakoukoliv firmu v Mezihoří má zajímavou zkušenost. Jsme bohužel “lejstro oriented economy”, to je tím hlavním organizačním stupněm, který se táhne od dob VŠ, tohle je hlavní příspěvek škol tohoto typu. Tvořit lejstra. Málokdo si ovšem uvědomuje, že věci se nedějí jen proto, že někdo vyplňí tabulku v excelu či napíše papír ve wordu.

Anabáze s podáním daňového prohlášení má zajímavé pokračování. Včera mi volala paní z finančního úřadu HK, že jsem podal daňové přihlášení za rok 2013 a vůbec nevidí mé příjmy za rok 2014. Po telefonování s dotyčnou se najednou ozve, „jé – vy nejste ročník 1984, nějak se nám tady prokopíroval rok 2013 do 2014“. Ani se my nechce věřit, že je něco takového možné. Abych ale jen neláteřil. Ozval se mi člen managementu společnosti, která se technologicky podílí na provozu datových schránek a měl upřímný zájem o můj názor, za což dotyčnému děkuji. Byl jsem velmi příjemně potěšen. Takže společnosti DATASYS a.s. patří dík nejen za to, že část která jim spadá do kompetence skvěle funguje, ale i za lidský, odpovědný a ke klientovi vstřícný přístup.

Doufám, že echo24.cz nyní zřídí své detašované pracoviště v Dejvicích a začne monitorovat, co za figury vchází a vychází z obou pracovišť generálního štábu armády České Republiky. Potkal přiožralou „gumu“ v době poobědní, z které to táhne na 100 honů, není zas tak těžký úkol. Nikdy více „730“ z úředního rozhodnutí. Kosmetické změny ústavu „Armáda České Republiky“ na příkladu generálního štábu tohoto ústavu mne dnes a denně přesvědčují, že se zas až tak moc nezměnilo a marketing tomu moc nepomůže. Dokud tohle hejno bolševických švábu a úředních pacholků nebudou řídit lidé ze zkušeností z bojových misí ze zahraničí, se mnou ani s mojí rodinou nepočítejte. Pokud budu zabíjet jiné lidské bytosti, a jsem na to vycvičen a připraven více než dobře, bude to jedině z mé svobodné vůle. Žádná úřednická krysa mne k tomu nedonutí.