Po třech letech zaměstnání přišla nabídka jet pracovně do Malaysie. Zároveň chci procestovat co půjde. Nejde jen o vydělávání peněz, ale o zážitky a poznání jiného způsobu života. Každý den je pestrou mozaikou nových zážitků. Stačí jenom mlčet, vnímat a užívat si.
Ve středu 26. 6. 2003 ráno za asistence mně milé osoby jsem byl vypraven se všemi patřičnými náležitostmi (pás, peníze, letenka, batoh, boty) na letiště v Ruzyni. Celní a pasové formality proběhly velmi příjemně (jako by chtěly naznačit, Stojane, už vypadni), a já ke své radosti a s rozechvělými pocity nastoupil do přepravního letadla Austria Airlines (komu to co řekne – prostě turbo vrtule jako ATR). Letová hladina cca 10.000 stop a slečna, přísně tvářící se česká cizinka, lehce bledla v turbulencích nad Vídní, kde jsme přistáli cca po 50 minutách.
Vídeňské letiště je něco jako v Praze, žádné problémy, akorát imigrační off. manager Austria AirLines se mne pořád vyptával, jestli mám pas. Když se zeptal asi po třetí (a to jsem mu před tím třikrát odpověděl, že samozřejmě), už mne to moc nebavilo, a tak jsem odpověděl, že jako občan ČR pas nepotřebuji a stačí mi pouze bankomatní karta. Asi teď pochopil, že si z něj dělám legraci a hurá, sepnulo mu to. A tak byl jsem naloděn. Čili “on board”.
Nad Maďarskem se začala trhat oblačnost (to už jsme měli cca 35.000 stop), a tak jsem konečně měl možnost pozorovat cvrkot pod trupem letadla cca v hloubce 11 km. Jaká nádhera. Lehce jsme minuli Soči (alespoň doufám – co mi má chatrná znalost zaměpisu dovolila si vzpomenout) a s majestátním pohořím Pamir (Kavkaz) na obzoru jsme přeletěli Kaspické moře, Kašmír (hraniční pohoří mezi Pákistánem a Indií), kus Indie a a… Najednou někdo zhasnul. Prostě byla tma. Blik, blik, světlo, tma. Někde pod námi asi Indie a Indický oceán, jdu spát.
A najednou upozornění kapitána, abychom se připoutali, lehký dotyk při přistání, úsměvy letušek, drink a šupajdy ven. Po 12 hodinách letu (celkem v pohodě) a nezbytných formalitách typu (Where are you from atd. atd.) jsem byl vpuštěn do klimatizovaných prostor letiště KLAP – čili Kuala Lumpur/Air port, kde nad hlavním vchodem ční obrovský nápis – Welcome (a pro sebe lehce si dodávám – Vítejte pane Stojane).
Dvě malé poznámky. Nejznámější hora pohoří Pamir se jmenuje Pik Komunisma. Byl takový starý fórek, že se hoře říkalo Pig (jako prase) komunisma, čili prasečí komunismus. Jenže ona ta hora skutečně zdálky vypadá, jako když se na vás kouká prase. No, a druhá – nechápu, proč se Indie s Pákistánem mlátí o Kašmír. Tam prostě nic není. Jenom dalekosáhlá pustina, ani náznak vody či nějakého života.