Soudobé ICT, potažmo celý sektor napojený na podnikovou informatiku prožívá silnou vnitřní krizi. Výrobní sféra přeci dnes nepotřebuje sadu 12 reportů, který je vygenerován jen z databáze, a přijde Vás na bratru skoro celý milion. Ale budiž. Tohle je sice důležité ale ne až zase tak podstatné.
Podstatné je, že koncept back-endových systémů se zasekl někde v polovině 90 let. Uživatelské rozhraní bývá často zcela velice OŠKLIVÉ a ze zcela minimální interakcí s uživatelem. Spolu absolutním tlakem na cenu se potom dostáváme do situace, kdy podnikové IT je dnes v roly zastaralého, velice často nefunkčního šmejdu, který má vysoce nízkou přidanou hodnotu a navíc je to hnusné.
No kdo by tohle kupoval? Že by vietnamské tržnice byly plné dychtivých kupujících, jsem si kromě dob nedostatku jako v 80-tých letech nevšiml. Konkurence jen cenou je holý nesmysl tabulkových ekonomů, který trochu přemýšlivý člověk vidí kolem sebe každý den.
Podnikové IT musí začít pracovat na něčem, co lze nazvat ve zkratce „add value feeling“. Přidaná hodnota pěkna.