Podivín z CVUT napíše skripta o programovaní v JAVE a nedá se to vůbec číst. Naproti tomu 18-letý klučina odněkud z Bostnu udělá skvělý video-tutorial o 85 dílech, který má hlavu a patu, je to zajímavé a radost strávit s tímto tématem pár dní. Ne pokaždé je na škodu si občas “zlomit páteř”.
To, že je to zdarma se snad ani nemá cenu zmiňovat. Jediná podmínka je schopnost porozumět anglickému mluvenému slovu.

Oblíbená kratochvíle členů královského dvora Karla IV “slyčného” byly všelijaké matematické hříčky. Tak například jistý dvořan z Milána dosahoval fantastického úspěchu s počítáním plochy čtverců. Z hlavy. Jak jednoduché. Zkoušel jsem si to a pro dvojciferná čísla to zvládnu bez potíží. Bez kalkulačky. Tak třeba 45^2  = 2025. Jednoduché. Co třeba 34. To už je trochu náročnéjší. Je vůbec dnes někdo, kdo takovou jednoduchou věc zvládne se mnou? Moc tomu nevěřím. :-). Nicméně u čísel typu jako například 32675 jsem totálně mimo soutěž. A 654876456? To snad ani nemá cenu komentovat. Solidní výkon. A to se jednalo o 14. století prosím. Počátek “Renesance”.

V sobotu jsem navštívil místní církevní svatostánek Masjid Negara, a abych pravdu řekl, nějak moc mne to nezaujalo. Je to strašně strohé, spousta betonu, skla, taková divná stavba. Prostě takové všelijaké, nicméně doporučuji navštívit alespoň na webu. Za zmínku snad stojí jenom příhoda, kdy po patřičných procedurách (důkladně omytí rukou i nohou) jsem vstoupil mezi místní věřící, a jelikož nikde nebyla cedulka zákaz focení či natáčení, jal jsem se dělat obrázky.
Po chvíli, kdy se nedělo vůbec nic (mám tam pána, jak mlátí hlavou o zem, úchvatné) po mne začali místní nějak divné pokukovat. Do toho nade mnou vyřvával místní kazatel něco, co opravdu působilo šílené (as nají Alah sabra , astran hájí asalah Habra, atd. atd.).

Continue reading “6) Masjid Negara”

Nějtěžší je uřídit vlastní ego, pokud pracovní dráhu přetne proplešatělý, egoidní mastodont a blb, kterých jsem naštěstí potkal ve svém pracovním životě nemnoho. Dva ovšem stáli za to. Naštěstí mne pokaždé nasměrovali na správnou trajektorii, věci se hnuly správným směrem.

Místní centrální mešita Kuala Lumpur, kde jsem pobýval v sobotu, abych pravdu řekl, mne moc nezaujala. Je to strašně strohé, spousta betonu, skla, taková divná stavba. Prostě takové všelijaké, nicméně doporučuji navštívit alespoň na webu. Za zmínku snad stojí jenom příhoda, kdy po patřičných procedurách (důkladně omytí rukou i nohou) jsem vstoupil mezi místní věřící, a jelikož nikde nebyla cedulka zákaz focení či natáčení, jal jsem se dělat obrázky. Chvíli se nedělo vůbec nic (mám tam pána, jak mlátí hlavou o zem, úchvatné) po mně začali nějak divné pokukovat, a to jsem cítil, že něco je, jak nemá být. Do toho nade mnou vyřvával místní kazatel něco, co opravdu působilo šílené (as nají Alah sabra , astran hájí asalah Habra, atd. atd.).
Podotýkám, že pro mne to byl neartikulovaný řev, a tak jsem se pokusil pomalu vycouvat. Tu ke mě přiskočil místní principál a začal mne tahat za kameru a šermovat prstem před obličejem. Pochopil jsem jasné sdělení “nefilmuj”, uschoval kameru a jal se usmívat, jako že je vše oukej. No nicméně mé filmování nebyl ten problém. Já se totiž nepodíval na hodiny pro veřejnost a navštívil mešitu v době 17:05, což je jejich prayer time a vstup je pouze pro věřící. Vyprovodil mě za vstupní koridor (už se uklidnil, poté co jsem schoval kameru), velice slušně se omluvil a řekl, ať vydržím do 17:30, že pak si mohu filmovat, co chci. Jenom ať nechodím do vnitřního sarkofágu (congregation – carpet of prayers), což jsem samozřejmě vzal na vědomí a zachoval se podle jeho rady.
A vsjo bolo dobro. Akorát se mi tam nelíbilo. Jinak jsou místní vyznavači islámu pro mne velkým překvapením. Milý, usměvavý, ochotni vždy pomocí, neskutečné jemní při komunikaci, prostě fajn lidi. Se sobotní bohoslužbou se potom pojí trh, kde je na neuvěřitelně malém prostoru neuvěřitelné množství lidí všech ras i národností. Je možno zakoupit vše od rukodělných dřevěných výrobků až pro plastové zhůvěřilosti (a la Matějská pouť). Prostě všehochuť. No a v tomhle moři pohybujících se těl proplouváte úplně sami, kde sem tam na vás jukne bílý obličej Evropana či obyvatelé USA. K tomuhle poznámka: Jakýkoliv kryt na mobilní telefon tady stojí 5 RM (což je cca 37,5 – takže pokud má někdo zájem?).
Už mne vyhánějí, nějak se jim podělala síť a potřebují to dát “on ready”. Všudy přítomný Microsoft, prostě to zase nefunguje a já pro dnešek musím končit. Napříště vám dlužím vyprávění o Malaysii a Kuala Lumpur tak nějak obecněji. Základní data, podnebí, zvířátka a vůbec. Na víkend mám naplánovánu návštěvu BATU CAVES (místní významné poutní místo – Hindu), cca 10 km za KL, mezinárodní budhistickou školu a oslavu narozenin. Takže doufám, že to bude pestré jako jakýkoliv každý den. Život tady je barvitou mozaikou každodenních zážitků, které ani není možné popsat. Je to prostě barevný svět plný exotiky, barev a vůní.
Během 14 dnů opouštíme KL a stěhujeme se do města, jež nese zajímavý název MELAKA. Je to staré přístavní město, výrazně ovlivněné britskou a portugalskou koloniální minulostí. Pro zasvěcence: bydlel tady významný britský counsil x.x. Broock (kdo pamatuje Sandokana, ví o čem mluvím). Prostě Sandokan, malajský tygr. Ale hlavně je tam moře a já konečně hodím rybku do Indického oceánu. Už jsem byl v Atlantickém, Tichém a teď konečně přijde na řadu Indický. Třetí do sbírky. Doufám, že mne nekousne žralok.