V sobotu jsem navštívil místní církevní svatostánek Masjid Negara, a abych pravdu řekl, nějak moc mne to nezaujalo. Je to strašně strohé, spousta betonu, skla, taková divná stavba. Prostě takové všelijaké, nicméně doporučuji navštívit alespoň na webu. Za zmínku snad stojí jenom příhoda, kdy po patřičných procedurách (důkladně omytí rukou i nohou) jsem vstoupil mezi místní věřící, a jelikož nikde nebyla cedulka zákaz focení či natáčení, jal jsem se dělat obrázky.
Po chvíli, kdy se nedělo vůbec nic (mám tam pána, jak mlátí hlavou o zem, úchvatné) po mne začali místní nějak divné pokukovat. Do toho nade mnou vyřvával místní kazatel něco, co opravdu působilo šílené (as nají Alah sabra , astran hájí asalah Habra, atd. atd.).
Podotýkám, že pro mne to byl neartikulovaný řev, a tak jsem se pokusil pomalu vycouvat. Tu ke mě přiskočil místní principál a začal mne tahat za kameru a šermovat prstem před obličejem. Pochopil jsem jasné sdělení “nefilmuj”, uschoval kameru a jal se usmívat, jako že je vše oukej. No nicméně mé filmování nebyl ten problém. Já se totiž nepodíval na hodiny pro veřejnost a navštívil mešitu v době 17:05, což je jejich prayer time a vstup je pouze pro věřící. Vyprovodil mne za vstupní koridor (už se uklidnil, poté co jsem si schoval kameru), velice slušně se omluvil a řekl, ať vydržím do 17:30, že pak si mohu filmovat, co chci. Jenom ať nechodím do vnitřního sarkofágu (congregation – carpet of prayers), což jsem samozřejmě vzal na vědomí a zachoval se podle jeho rady.
Jinak jsou místní vyznavači islámu pro mne velkým překvapením. Milý, usměvavý, ochotni vždy pomocí, neskutečné jemní při komunikaci, prostě fajn lidi. Se sobotní bohoslužbou se potom pojí trh, kde je na neuvěřitelně malém prostoru neuvěřitelné množství lidí všech ras i národností. Je možno zakoupit vše od rukodělných dřevěných výrobků až pro plastové zhůvěřilosti (a la Matějská pouť). Prostě všehochuť. No a v tomhle moři pohybujících se těl proplouváte úplně sami, kde sem tam na Vás jukne bílý obličej Evropana či obyvatelé USA.
K tomuhle poznámka: Jakýkoliv kryt na mobilní telefon tady stojí 5 RM (což je cca 37,5Kč), takže pokud má někdo zájem?
PS: Během 14 dnů opouštíme KL a stěhujeme se do města, jež nese zajímavý název MELAKA. Je to staré přístavní město, výrazně ovlivněné britskou a portugalskou koloniální minulostí. Pro zasvěcence: bydlel tady významný britský counsil x.x. Broock (kdo pamatuje Sandokana, ví o čem mluvím). Prostě Sandokan, malajský tygr. Ale hlavně je tam moře a já si konečně zaplavu v Indickém oceánu. Už jsem byl v Atlantickém, Tichém a teď konečně přijde na řadu Indický. Třetí do sbírky. Doufám, že mne nekousne žralok. Prostě ať je to pohoda.
Po třech letech zaměstnání přišla nabídka jet pracovně do Malaysie. Zároveň chci procestovat co půjde. Nejde jen o vydělávání peněz, ale o zážitky a poznání jiného způsobu života. Každý den je pestrou mozaikou nových zážitků. Stačí jenom mlčet, vnímat a užívat si.