Kolega z práce nás pozval na “Engangement party”, což – jak praví slovník – jsou zásnuby. Sejde se asi cca. 100 lidí (Indové z rodiny mají sárí – tradiční indický oděv), Evropané, já a kolega z New Castlu, samozřejmě netradiční oděv jako kraťasy, tričko s nápisem “I’m fucking Been Laadin” a podobně a za zpěvu místního dobrovolného sboru se to spráská na jednu hromadu.
Prostě chlast. Pivo, Tiger Beer, to jsem ještě poznal, ale to ostatní, no nevím, pořád jsem tomu říkal saké, oni zase že to saké není. No, prostě zmatek. Ale strašně prima. Všichni se smějí, tancují ty svoje ruka tam, ruka sem a ve 4 hodiny ráno, když už toho mají všichni dost, se jede taxíkem domů.
Mám z toho fotografie a co si tak pamatuji, je, že jsem dostal první lekci v rozdílech tradičních kuchyní. To důležité, kromě jiného jsem se dověděl, co je Spice (čili ostře). Non Spice – evropská kuchyně, Normally Spice – čínská a Spice (good) je indická. I když na rovinu, ochutnal jsem kuře, o kterém dokonce tvrdili, že je “so sweet” (sladké) a půl hodiny jsem vypadal jako Michael Jacskon.
To prostě nešlo jíst, málem mi to vypálilo díru do obličeje. Jenom jemně jsem ochutnal čínskou kuchyni, no – na mne už tohle bylo ostré až až. A tak než se dopracuji k indickým delikatesám, bude to nějakou dobu holt trvat. Takže kupodivu tady moc nejím a jsem velmi opatrný. I když včera jsem spořádal u čínského stánku – “TZU Hocimin frighf bird”, snad andulku či špačka, a moc mi to místní kořeněné jídlo chutnalo. Kdo ví, třeba se tady naučím jíst “spice food”.
Jinak život tady plyne v činorodém ruchu, každý den je plný zážitků. Ale tohle snad až v příštím e-mailu. Pro dnešek toho mám dost a končím. Všem se omlouvám za pravopisné hrubky, které určitě naleznete, a prosím o vaši trpělivost. Prostě to tam je.
Čínština je zase pro mne neidentifikovatelná tónová řeč, a i když umím říct už něco ve smyslu jako dobrý den, noc, odpoledne, have a nice day, nice to meet you, pořád je to chaos.