Příběhů, které ovlivnily Římskou říši, díky vlivu divokých událostí zde v Mezihoří, bychom našli bezpočet. Ale na rukopis, který částečně vznikl v církevním presbytáři tehdejšího klášterního domu, nedaleko novodobého centra tehdejší křesťanské Evropy, se dočista zapomnělo. Při tom šlo o dílo, na které Francouzští králové přísahali věrnost bohu.
Kuriózní osud dokumentu, pocházejícího z knihovny Emauzského kláštera, nás spojuje s Evropou více, než si dnes někteří z nás dovedou vůbec představit. Sázavsko-Emauzské evangelium, rukopis obsahující starší část psanou kyrilicí a hlaholskou část z roku 1395 byl díky vzplanutí husitských bouří na Novém Městě Pražském darován cařihradskému patriarchovi, kde jej v následujících letech odkoupil remešský biskup a věnoval katedrále v Remeši. Jak to tak chodí, postupem času se zapomnělo, odkud dokument pochází a z neporozumění textu, nezapomínejme, že úřední řečí byla tehdy latina, vznikla milná představa, že se jedná o rukopis mnohem starší a výrazně cennější. Rukopis byl proto připojen ke korunovačnímu pokladu. Francouzští králové na toto evangelium přísahali při korunovacích. Omyl vysvětlil až skoro o 300 let později car Petr I, jemuž byl rukopis předveden při jeho návštěvě roku 1717 (kyrilice je předchůdce ruské azbuky). U toho bych chtěl tedy, být když došlo k odhalení.